V průběhu 19. století se Ústí nad Labem změnilo z ospalého a nepříliš významného královského města na jedno z nejdůležitějších průmyslových, dopravních a obchodních center severních Čech. Tato překotná změna podnítila zvýšení nároků v požadavcích na množství kvalifikovaného administrativního personálu. Nejbližší školy poskytující takovou kvalifikaci byly v Praze, Vídni a sousedním Německu, což bylo pro potřeby severočeských podnikatelů značně nevýhodné.
S prvním pokusem konstituovat ústecké obchodní školství se setkáváme již v roce 1879. Tehdy zde zřídil Antonín Kotera soukromou dvouletou obchodní školu s jednoročním učebním kurzem. Škola existovala jen krátce, do roku 1886, kdy její zakladatel z města odešel.
Největší zájem na otevření nového ústavu měl ústecký Spolek obchodníků (Kaufmanischer Verein) vedený Karlem Schöppem. 26. června 1886 se na mimořádném valném shromáždění Spolek obchodníků usnesl založit v Ústí nad Labem „obchodní školu s dvouletým kurzem, pokračovací školou, a to v rámci stávajících zákonů a nařízení“. Městská rada se k tomuto rozhodnutí vyjádřila kladně, poskytla značnou finanční subvenci a učební prostory zdarma. Učební pomůcky a knihy byly velkoryse hrazeny z darů věnovaných místními obchodními a průmyslovými kruhy.
17. října 1886 byla škola slavnostně otevřena. Jmenovala se „Vyšší obchodní ústav“ (Höhere Handelslehrantstalt) a ve svém oboru se stává jednou z prvních v Čechách. Ředitelem byl jmenován vládní rada, tajemník obchodní komory ve Zhořelci Friedrich Scubitz, původem Rakušan ze Štýrska.
Škola díky výše uváděné finanční podpoře nedostatkem finančních prostředků netrpěla, a mohl zde proto působit pedagogický sbor zajišťující kvalitní výuku. Již od svých počátků poskytovala vysoce hodnotnou kvalifikaci a byla vyhledávána nejen zájemci ze severních Čech, ale také z Prahy, Jihlavy, Vídně, Slezska a Německa. Absolutorium umožňovalo uplatnění i ve státních službách, což v praxi představovalo sice nepříliš dobře placené, ale jisté povolání „pod penzí“. A tak se z ústecké obchodní školy vcelku rychle stala jedna z nejvýznamnějších škol svého typu nejen v celé monarchii, ale i ve střední Evropě.
Školní rok, tak jako na ostatních školách Rakouska-Uherska, začínal 15. září a končil 15. července. Po převzetí do státní správy v roce 1889 se počet ročníků rozšířil na přípravný a tři hlavní. Stávající prostory však množství zájemců nestačily pojmout, a proto město v roce 1895 vydalo souhlas k výstavbě nové školní budovy.
K zásadní změně ve struktuře došlo ve školním roce 1900/1901, kdy se dosavadní přípravná třída a tři postupné ročníky změnily ve třídy čtyři a škola dostala nový název Ústecká obchodní akademie (Aussiger Handelsakademie). Tato úprava, první svého druhu v Rakousku-Uhersku, se stala základnou pro reformu celého rakouského obchodního školství. Posluchači se museli bezvýhradně řídit školním řádem, který byl velmi přísný. Nesměli být například organizováni v politických ani jiných spolcích, měli zakázány samostatné návštěvy hostinských místností (v praxi se toto nařízení obcházelo tak, že student požádal některého z hostů, aby hrál úlohu jeho příbuzného), pouze žáci posledního ročníku mohli navštěvovat některé schválené kavárny. Studenti nesměli docházet do veřejné čítárny a číst zde noviny, po osmé hodině večerní se nesměli zdržovat na ulici a návštěvu divadla nebo koncertu si museli nechat předem schválit. Do jejich podnájmů a ubytoven je chodili dokonce kontrolovat profesoři. Aby kontrola byla snazší, měli studenti nařízeno neustále nosit zelenou školní čepici se štítkem zobrazujícím Merkurovu hůl. Za porušení školního řádu následovalo disciplinární řízení, v horších případech zakončené karcerem (dnes už jen ze Žákových románů známá forma školního vězení) nebo také vyloučením ze školy.
V letech 1904 – 1905 škola přesídlila do nově postavené budovy v Pařížské ulici, která svému účelu slouží doposud. Tehdy byl otevřen jednoroční kurz pro absolventy středních škol a dosavadní jednoroční kurz pro děvčata byl změněn na dvoutřídní obchodní školu pro dívky (Zweiklassige Handelsschule für Mädchen).
V období válečných let 1914 – 1918 soustřeďovala ústecká obchodní akademie zprávy od profesorů povolaných do války, zprávy ze zajetí v Rusku, Itálii, Anglii a ostatních státech, svědectví skutečných synů naší milé vlasti a školy. Byli to například prof. Dr. Heinrich Reiminger (padl 29. října 1914), prof. Alfred Kaiser, prof. Josef Miessler, prof. Dr. Bruno Müller a další.
Ve školním roce 1918/1919 měla ústecká OA spoustu problémů s obsazením, neboť celá řada učitelů byla ještě povolána ve válce. Příliv studujících byl enormní. Škola začala svůj 33. školní rok v pondělí 16. září na čtyřletém oboru. V ostatních oborech se začalo o týden nebo dva, tři později. OA měla dohromady 1548 žáků, kteří byli vzděláváni ve 29 třídách a učilo je 46 profesorů a učitelů. 17. září 1918 se konala zahajovací konference ústecké OA. Počet přijatých byl tak velký, že se při otevírání muselo přemýšlet o 5. paralelním 1. ročníku.
I po první světové válce a vzniku samostatného Československa škola nadále patřila k nejlepším svého druhu v nově vzniklé republice a vyhledávali ji nejen studenti národnosti české, ale také Němci, Rakušané, Maďaři, Jugoslávci, Syřané, Američané či Sověti. Dvoutřídní dívčí škola byla rozšířena i pro chlapce.
Po okupaci Ústí nacisty v roce 1938 zůstala struktura školy nezměněna, došlo však k úpravě vyučování v souladu s nacistickými osnovami a také ke změně názvu na Vyšší hospodářskou školu v Ústí nad Labem (Städtische Wirtschaftsoberschule Aussig). Německá obchodní akademie svou činnost skončila v roce 1945. Její inventář a budovu převzala nově utvořená česká Obchodní akademie. Budovu č. p. 15 ( za války zabrána jako kasárna a dálnopisné oddělení SS) částečně poškodilo bombardování na sklonku války. Vnitřní zařízení bylo působením vojska různě sestěhováno, zničeno. Po květnové revoluci se do bývalých kasáren SS načas nastěhovala sovětská armáda, a poté armáda československá. Školní rok 1945/46 byl zahájen v měšťanské škole ve Smetanových sadech 14. září 1945 a ke studiu se přihlásilo 134 posluchačů. Bývalá profesorka a zástupkyně ředitele školy Jaroslava Kernerová vzpomíná: Budovu jsme našli již opuštěnou, plnou kavalců s rozbitými slamníky, s hromadami zbytků vojenské výstroje a německých vojenských uniforem, v budově byl hmyz a krysy. Kliky u dveří a zámky chyběly. Při náletech byl zasažen sousední dům na rohu ulice Horovy a Pařížské. Tlakovou vlnou byla rozbita okna, vyraženy okenní rámy, omítka opadávala…Budova byla stále otevřená a přespávali zde repatrianti vracející se z Říše. Zastihli jsme zde pár Italů a Francouzů. V takových podmínkách nebylo možno zahájit vyučování…
Na výzvu vlády se do školy přihlásili první čeští učitelé. V čele sedmičlenného českého pedagogického sboru stanul ing. Emil Livečka. Do dvou let byla škola dána zcela do pořádku, ministrem školství byla dávána za vzor řádně vybavené školy, učitelský sbor se rozrůstal a odbornost vyučování stoupala.
Celospolečenské změny, které přinesl komunistický převrat v únoru 1948, se samozřejmě dotkly i naší školy. Během komunistické totalitní vlády musela řada pedagogů svá profesní místa opustit z politických důvodů.
Po nesnadných letech totality, která výrazně zasáhla kvalitu českého školství, se do českých škol vrátila téměř zapomenutá demokracie a s ní spojené nové přístupy ke vzdělání.
V roce 1990 došlo k rozdělení tehdejší Střední ekonomické školy na dvě obchodní akademie, které si už všichni pamatujeme jako OA Pařížská a OA Národního odboje. Je na místě přiznat, že v konkurenčním prostředí středních škol se v průběhu let vykrystalizovala jistá soutěživost mezi těmito dvěma institucemi. Právě letos, po jednadvaceti letech, dochází opět k jejich spojení. V roce 2011 začíná tedy naše škola, jediná Obchodní akademie v Ústí nad Labem, psát novou kapitolu své dlouholeté existence.